To ne já. To podzim.

Mám to vyzkoušený. Jakmile ve večerních zprávách oznámí, že máme za sebou první podzimní den, přepínám se z výřečný a relativně pozitivní Terezy (holt, není každej den posvícení), na tu medvědoidní, melancholickou a “who gives a fuck” Terezu.

Dny se krátěj a s nimi ubejvá i moje energie.

Nic se mi nechce, a když chce, tak nevim co. Říjen je pro mě období přechodu z letních grilovaček, odhalenejch nohou v šatech, pravidelné pedikúry, večerního popíjeního Corony na nošení křiváků s tlustejma šálama, tahání deštníků a KeepCupů, ze kterejch se v ideálním případě ještě kouří!

Letošní  začátek října byl pro mě o to těžší, protože jsem se stěhovala.

Říká se, že byste si před zimou měli udělat generální úklid. Mno. Já bych radši vybuchla, než se znovu stěhovala. Takový množství krabic, který jsem si sice přehledně nadepsala, (ale po vybalení zjistila, že špatně) jsem v životě neviděla. A na delší dobu zas vidět nechci. Už žádná izolačka, nůžky ani černej centrofix!

A vidíte? Už zas převažuje negativní Tereza. S tím musím něco udělat. Ono to totiž, když to vezmu kolem a kolem, nebylo zas tak hrozný. Během celýho toho období točícího se kolem krabic a třech bytů, ve kterejch jsem střídavě spala, jsem si uvědomila spoustu věcí.

Všechno není ideálně a pro mě je to stejně perfektní.

Jako každá holka jsem si vysnila plno věcí, ze kterejch postupem času vyrůstám. Už nepotřebuju stroj na cukrovou vatu a koně v garáži.

Jo, dřív jsem si myslela, že si pořídím koně a ubytuju ho u nás v garáži. Co na to říkal táta už jsem zapomněla, ale byla jsem jednu dobu dost dlouho uražená.

Chtěla jsem jen dost neohrabaně vyjádřit, že nemusíte slevovat ze svých nároků, spíš si stačí čas od času uvědomit, že to co máte, je vlastně srovnatelný, ne-li daleko lepší než to, co jste si kdysi vysnili. Vlastně až teď, při psaní tohodle článku mi dochází, jak moc silný to všechno je. Už je to prostě moc láska. <3

Ale jo, vlastně mám podzim ráda.

A to právě proto, že se na chvíli zastavím, vypiju hektolitry zázvoráku s medem a upeču skořicový cupcakes. Ty totiž chutnaj jedině když je venku 10 stupňů. Navíc konečně nemusím řešit, jestli si ten pytlík brambůrků můžu dovolit nebo ne. Odpadaj mi starosti s vymýšlením vhodného odstínu pedi. Já vím, first world problems, ale no tak. Každá to řešíme. S chutí si koupím o jednu flašku vína navíc (při akci 2+1 k nezaplacení!) a bez výčitek si z té +1 uděláme svařák.

Podzim, jak ho mám ráda?

Já, on, propršenej víkend strávenej v peřinách a spousta slov, který hladí podobně něžně jako ranní latté.

Zkuste to taky. Je to fajn. :)

Share: