Tybrďo. To byl fofr.

Rok 2017 už pomalu končí a já (ač nejsem na tyhle patetický a emocionální výlevy) mám pocit, že si v hlavě musím udělat jakejsi “summary” všech věcí, který se letos udály. Možná si během psaní uvědomim, že měly zůstat jen v mý hlavě a nebo si možná (a pokud to právě čtete, tak jsem se rozhodla pro tuhle variantu) řeknu, že by spoustu poznatků a myšlenek (a to jak pozitivních, tak negativních) mohli ostatní inspirovat a nakopnout je, aby v roce 2018 dělali jen samý správný rozhodnutí! :)

Pojďme na to!

Socialsharks

Wow!

Tak tohle byla neuvěřitelná jízda plná adrenalinu, stresu, vypjatejch situacích, ale taky smíchu, příležitostí, vložený důvěry a novejch skvělejch kolegů. Mám pocit, že jsem se za poslední rok profesně posunula jako nikdy. Ač stále neumím prezentovat a na tendry mě musíte páčit párem volů, stala se neuvěřitelná věc.

Povýšila jsem.

Nebo respektive, od nového roku se chci víc soustředit na customer care a na to, jak vysvětlit klientům, že práce s komunitou na jejich stránce má fakt význam. A to nejen při krizovkách, kdy už bývá dost pozdě. (jo, z tohodle “moudra” udělám úvodní slajd).

Mimo Socialsharks spolupracuju se spoustou dalších kamarádů a známých, kteří chtějí pomoct s prezentací jejich brandu na sociálních sítích. Dlouho jsem bojovala s nastavením určitých pravidel, ale teprve ke konci letošního roku můžu říct, že to všechny strany asi konečně pochopily a funguje to! :)

A pozor, uvědomila jsem si, že ta chyba byla (a z části určitě pořád je) na mé straně. Neuměla jsem si totiž určit hranice – kdy chci být dostupná, kdy je moje “pracovní” doba, kdy se ozvat, když se zpozdí očekávaná odměna, jak říct, že jsem s něčím nespokojená a tak dále ..

Hodně tomu taky pomohla volnost a důvěra, která mi byla projevena :) Jsem od přírody extrémně zodpovědnej a relativně systémovej člověk, kterej má  ve všem řád a smysl. Proto mám taky furt tak narvanej batoh. Tahám s sebou tisíce diářů, bloků, stickies, tužek a zvýrazňovačů, ale to už odbočuju :)

V jedný chvíli – kdy jsem už měla po krk vánočních kampaní, jsem si říkala, že by to nebyl zas tak špatnej nápad, bejt ten freelancer. Ale to jsem záhy zavrhla a hned z několika důvodů.

  • furt si nepřipadám, že na to mám (koule, zkušenosti, komunikační dovednosti .. říkejme tomu jakkoliv)
  • ač jsem si letos fakt naboostila ego, pořád mám pocit, že nejsem schopná dostatečně odhodlaně bojovat za svou práci
  • samotná toho moc nedokážu, ale v týmu lidí, kde všechno šlape jak na drátkách, jsem schopná z jedný myšlenky udělat v relativně rychlým čase supr čupr kampaň

Takže jo, když se vrátíme k tý projevený volnosti a důvěře. Je to supr, ale byla jsem na to sama. A já k sobě prostě potřebuju lidi. Potřebuju někoho, kdo mě usměrní, zatlačí k zemi a nebo naopak můj nápad podpoří a rozvine. Rok 2018 musí být víc kooperační. Protože víc hlav vždycky víc ví (a hlavně udělá!)

Ale víte jak, nikdy neříkejte nikdy. :)

Škola

Letos v červnu jsem se stala bakalářem ekonomie. Už jenom když to píšu, připadám si hustě. Na holku, která milovala biologii a základy společenskejch věd je to dost dobrej výkon ne?

Ne, teď fakt. Zvládat náročnou práci a studium vysoký školy není žádná prdel. Vyžaduje to dost odhodlání, vytrvalosti a odříkání.

“Ne, sorry, fakt nemůžu pít, zejtra mám zkoušku z podnikovky.. “

Zpětně smekám před každým, kdo to dokáže (a rovnou si naordinuje třeba dva obory). Už bych to fakt nedala.

I když. Tohle jsem si myslela ještě tak 2 měsíce zpátky. Ne, už na žádnou školu nepůjdeš, prostě se spokoj s tím, co máš a zkus se teď víc soustředit na práci. Červíček zvědavosti tu ale pořád je. Začalo to pošilháváním po magisterských a inženýrských oborech a v roce 2018 to hodlám “ukončit” podanou přihláškou. Kam? To je ještě ve hvězdách, ale favority mám. Stay tuned :)

Krom dobrýho pocitu mi škola přinesla kamarády, skoro kolegy, ale i nové klienty a známé, se kterými se těším na spolupráci i v novém roce! :))

Můj život

Ač byl můj život v roce 2017 ovlivněn z větší části prací a školou, udělala jsem jednu zásadní změnu.

Rozhodla jsem se pro rozchod s člověkem, se kterým jsem byla téměř 8 let. A víte co? Ač působím navenek děsně drsně a jako že je mi vlastně volný, byla to jedna z nejtěžších věcí a rozhodnutí, který jsem doposud udělala.

Musíte si setsakra rozmyslet jestli děláte dobře, protože takový rozhodnutí se těžko bere zpět.

Měli jsme toho společnýho spoustu a zároveň nic. A to byl asi ten největší kámen úrazu. Chtěli jsme spolu sdílet věci, ale zároveň jsme věděli, že toho druhýho tolik neberou. Oba pracujeme ve stejným odvětví, ale každýho na něm baví něco jinýho. Oba milujeme kafe, ale každej trochu jinak. Oba rádi sportujeme, ale každej trochu jinak. Oba rádi čteme, ale každej něco jinýho .. A pak to vlastně došlo tak daleko, že byl Ballouš ta jediná “věc”, kterou jsme milovali (a milujeme!) oba úplně stejně.

V tomhle bodě jsem pochopila, že to takhle už nejde dál, a že nemůžu s někým žít jen proto, že s ním mám psa.

Udělala jsem to a ač mě to občas pořád bolí, nevrátila bych to. Pomohla jsem sobě, ale hlavně i jemu. Mám dokonce pocit, že teď máme mezi sebou daleko lepší vztah než kdy předtím. (Brace yourself, klišé is coming) Asi to tak fakt mělo být.

A jak to bylo dál?

Někoho jsem potkala. Mýho kluka. Mýho tvůrce hry, kterej teď leží vedle mě a nemá jediný ponětí, že píšu právě o něm. Neumím si vůbec vysvětlit, kde jsem nastřádala všechno to štěstí, který jsem dala výměnou za naše setkání.

Za pár dní to bude půl rok, co jsme spolu.

Už mě viděl nemocnou, opilou, vzteklou, zoufalou, přepracovanou, nasranou a nikdy neodešel. Naopak, dokázal se dost obratně přizpůsobit situaci a odhadnout, co si může dovolit :) Jestli má házet čokoládu, kupovat pomerančový džusíky (a psát omluvné smsky, že je omylem vypil), vyhecovat mě, běhat se mnou po Vítkově (protože jsem přesně právě teď děsně tlustá!) a nebo mě jen hladit a milovat.

A to mu jde fakt skvěle (nemyslete hned na ty prasárny, jo? :) ).

V únoru se sestěhováváme, plánujem cesty, kam společně vyrazíme a jsme prostě šťastný, že se máme! <3

“Bla bla bla, nemel a ukaž nám ten summary”

Dobře. Uznávám, že tohle je dlouhý i na mě. Nějak mi ujela ruka a myšlenky. Takže pro ty, kteří nemají zájem topit se v mým myšlenkových pochodech jsem připravila menší souhrn toho nejdůležitějšího za rok 2017!

Co je nového:

  • přestěhovala jsem se do Prahy
  • miluju svýho kluka
  • posunuju se ve svý práci směrem, kterým chci a nejsem do ničeho tlačená
  • neopíjím se (tohle teda platí až od nového roku, kapišto?)
  • naučila jsem se pořádně snídat (ne jen pít latté a utěšovat se, že v tom přece je mlíko!)
  • poctivě si (na příkaz mé kadeřnice) patlám masku na mé už beztak dost zničené vlasy
  • poctivě (na příkaz mé zubařky) používám mezizubní kartáčky a niť

Co se stále nezměnilo:

  • neumím prezentovat
  • jsem pořád stejná workoholička, která bez noťase neudělá ani krok
  • nenávidím vstávání
  • neumím hledat v mapách
  • Ballouš mě stále rád ignoruje
  • opíjím se (a pak se děsně stydim)

A teď?

Teď ležím v posteli, na horách, obklopená kamarády a klukem, kterej mě asi fakt miluje, šťastná, spokojená a těšící se na to, co přinese rok 2018.

Už teď vlastně vím, že když nic jiného, tak to bude spoustu nových knižních příběhů, hektolitry červeného vína a tisíce momentů, kdy si budu říkat, “omg, já toho kluka fakt miluju”. <3

Share: